Velmi mne zaujal odlišný přístup východních zemí ve vztahu studenta a žáka. Mými profesory, kteří mne naučili a stále učí mnoho z techniky indického kathaku jsou Mata Prasad Mishra a Nirupama Rajendra. Velmi na mne také zapůsobila setkání s dalšími mistry kathaku Ravi Shankar Mishra, Navina Jafa a Sandip Mallick.

GURU
Slabika gu znamená temné stíny
Slabika ru toho, kdo je rozptýlí.
To pro svou moc rozptýlit temnoty
Obdržel guru své jméno

MATA PRASAD MISHRA

Mata Prasad Mishra Mata Prasad Mishra Mata Prasad Mishra

Mata Prasad Mishra studoval tanec kathak pod vedením Smt. Alakhnanda Devi a hru na tabla u Smt. Pandit Panchu Maharaj.
Již od svých deseti let vystupoval jako tanečník kathaku a hráč na tabla na různých místech v Indii: Varanasi, Lucknow, Delhi, Bombay aj. Za tanec i za hru na tabla získal několik ocenění.
Evropu navštěvuje od roku 1989. V Čechách vystupoval v roce 1999.
Působí ve městě Varanasi.

NIRUPAMA RAJENDRA

Nirupama Rajendra Nirupama Rajendra

Nirupama Rajendra studovala tanec kathak u guru Smt. Maya Rao a u Smt. Kumudini Lakhia.
Za svoji práci získala několik ocenění, vystupuje nejen v Indii, ale i v zahraničí.
V Bangalore založila se svým manželem a uměleckým partnerem Abhinava Arts Center, kde vyučuje tanec kathak a bharatanatyam.


SANDIP MALLICK

Sandip Mallick Sandip Mallick Sandip Mallick

Sandip Mallick se narodil v hudební rodině. Tanci se věnuje od svých čtyř let. Absolvoval 25 let výuky u guru Srimati Srileka Mukherjee (Lucknow gharana) a účastnil se seminářů u Pt. Birju Maharaj, Pt. Rammohan Maharaj, Pt. Chitreash Das a u Guru Bela Arnab. Prošel kurzem rytmické výuky u Pandit Kumar Bose. Ve svém tanci kombinuje vše, co se naučil od mistrů klasického tance kathak se svou vlastní tvůrčí představivostí. V Kalkatě založil taneční školu "Nataraj", kde vyučuje tanec kathak již 12 let.


Kontinuita umění je závislá na lidech. Psané texty mohou zachytit určité principy, avšak víra v moc živého mistra je prastará, má kořeny až v době starověkého věštce Nárady: "Co se učíme z knih a nikoli od mistra, postrádá lesku v setkání". Žáci se odevzdávají do rukou gurua, kterého si zvolili a který je pro ně klíčem, jenž jim odemkne nekonečný vesmír tvořivé činnosti.

Poslyšme příběh o vztahu mezi guruem a žákem, který má původ v Mahábháratě:
…Dróna byl největší ze všech guruů a byl učitelem dhanur védu, umění lukostřelby. Vyučoval královské syny, jak Pánduovce tak Kuruovce (dvě hlavní znepřátelené rodiny, které vystupují v indické epické tradici). Jednoho dne spatřil Drónu Ekalavja a zmocnila se ho posvátná bázeň a láska k tomuto guruovi. Ekalavja byl hluboce ¨ zasažen, avšak patřil k chudé rodině nízkého původu a neměl tedy právo učit se střílet z luku. Ale on tím byl tak posedlý, že si vytvořil podobiznu (rupa) gurua Dróny, cvičil se před ní ve střelbě z luku, modlil se před ní a přinášel jí oběti. Jednoho dne spatřil Dróna štěkajícího psa, kterého náhle donutil zmlknout šíp, co mu pronikl tlamou od tváří až k čenichu. Dróna se zarazil, neboť tento styl umění lukostřelby znal pouze on a chtěl znát původce. Ekalavja se představil a přiznal, že si zvolil Drónu za svého gurua bez jeho vědomí a že se tak naučil jeho umění. Dróna si tedy vyžádal to, na co měl právo, guru - dakšina, dárek pro učitele při ukončení výuky. Protože se Dróna obával, aby ho Ekalavja nepředčil, požádal žáka o palec u pravé ruky . Šťastný Ekalavja dal mistru požadované. Ekalavjova matka plakala, ale umění lukostřelby muselo zůstat majetkem vládnoucí třídy. Horlivý žák překročil meze možného, které mu byly určeny osudem…

Toto vyprávění dobře ilustruje - jakkoli představuje situaci vymykající se obvyklým pravidlům - četné aspekty vztahu guru - sišja: oddanost učiteli, intenzivní cvičení, naprostá poslušnost a podřízení se žákovy vůle guruovým požadavkům. Je tu důležitý detail, který se však v předložené verzi příběhu neobjevuje. Je to skutečnost, že Dróna slíbil svému oblíbenému žáku Ardžunovi, že se stane největším z lukostřelců. Krutý požadavek gurua lze tedy vysvětlit jeho touhou dodržet slib, který dal svému oblíbenému a legitimnímu žáku. Ochota, s jakou se Ekalavja podrobil požadavku svého gurua, svědčí o tom, že požehnání učitele je cennější nežli naučení se nějaké dovednoti. Starý a slavný taneční učitel mi vysvětlval, že respekt, poslušnost a služba guruovi mají za účel zlomit ego, tak aby postupně vymizelo a ustoupilo skutečnému já. Ve světle těchto úvah můžeme interpretovat Ekalavjův příběh - na první pohled znepokojující - jako příběh osobnostního vítězství v rovině duchovní. Skrze obratnost v zacházení s lukem dospěl Ekalavja nejenom k ovládnutí luku, ale sebe sama.

Z knihy Slovník divadelní antropologie