Kathak, klasický tanec Severní Indie

Stručná historie
Klasický tanec Severní Indie byl na počátku předváděn v chrámech jako vzývání a oběť bohům. V době mogulské okupace byl tanec v chrámech zakázán a přesunuje se na knížecí nádvoří, kde literární obsah tance ustupuje čisté technice. Nicméně ve vyprávěcích částech hinduistické mýty a legendy pokračují. Tradiční kathak prezentuje pouze jeden tanečník, který je spíše vypravěčem. Dnešní kathak velice vyspěl, zaznamenal důležité změny ve svých formách a tanečníci vymýšlejí moderní choreografie tance.

Technika
Technika kathaku se opírá o rozvinutou choreografickou řeč, znázorňovanou mudrami/gesta rukou/, rytmickými pohyby nohou, expresí obličeje a figurativními pozicemi těla. Práce nohou je prováděna na bázi složitých rytmických celků. Tanečník má na nohou uvázané "ghungaru", rolničky a rytmické ozvuky úderů nohou jsou obdivuhodně synchronizované s gestickými pozicemi horní části těla. Velký důraz je také kladen na piruety a skoky prováděné v rytmu. Učitel vede žáka až k virtuozitě ve všech skladebných částech tance.

Obsah
Vedle elementů čisté techniky zůstává kathak i nadále převyprávěním mýtů a legend starověké Indie. Pozice těla a gesta představují hinduistická božstva a legendární postavy. Tanec ve své vyprávěcí části interpretuje lidské emoce a může se stát originálním podkladem pro divadelně poetický výraz.

Přeložil a napsal student kathaku Jan Vojtko

Tanec Kathak má své kořeny až ve staré severní Indii a pochází od nomádských bardů známých jako Kathakas, nebo-li vyprávěči pohádek. Tito bardové předváděli svá představení na náměstích vesnic a dvorech chrámů a byla převážně zaměřena na vyprávění mytologických a mravních příběhů. Přikrášlovali je gesty rukou a výrazem obličeje. Bylo to typické divadlo, které používalo instrumentálnía vokální hudbu spolu se stylizovanými gesty, aby oživilo vyprávěné příběhy. S příchodem kultury Mughal se Kathak stal sofistikovaným druhem umění a byl chráněn milovníky umění. Tanečníci Kathaku pracovali na kultivaci jeho výrazových a rytmických aspektů, poskytovali potěšení publiku svým mistrostvím v rytmu a mimické stylizaci.
Dnešní technika Kathaku je charakterizovaná rychlou rytmickou prací nohou (laikari), uspořádanou do série cyklů. Práce nohou je spojena s doprovodnými nástroji jako jsou tabla a "packawaj", tanečník a tablista často vychutnávají mistrovské předvedení rytmického kouzla. Taneční pohyb zahrnuje množství otoček (tor) provedených v bleskové rychlosti a ukončených stabilní pózou. Vypravěčská část je založena na příbězích Rádhy a Krišny (Šivy a Párvatí) a ostatních mytologických postav (bandhana - Gurubandhana, Ganéšabandhana, Sarasvatíbandhana atd.). Obsahuje jemná gesta a výrazy obličeje. Lucknow, Baranas a Jaipur jsou tři školy, nebo-li gharanas, kde bylo toto umění učeno a kde výrazové (vysvětlující) a rytmické části byly dovedeny téměř k dokonalosti.