Stručná historie
Klasický tanec Severní Indie byl na počátku předváděn v chrámech jako vzývání
a oběť bohům. V době mogulské okupace byl tanec v chrámech zakázán a přesunuje
se na knížecí nádvoří, kde literární obsah tance ustupuje čisté technice. Nicméně
ve vyprávěcích částech hinduistické mýty a legendy pokračují. Tradiční kathak
prezentuje pouze jeden tanečník, který je spíše vypravěčem. Dnešní kathak velice
vyspěl, zaznamenal důležité změny ve svých formách a tanečníci vymýšlejí moderní
choreografie tance.
Technika
Technika kathaku se opírá o rozvinutou choreografickou řeč, znázorňovanou
mudrami/gesta rukou/, rytmickými pohyby nohou, expresí obličeje a figurativními
pozicemi těla. Práce nohou je prováděna na bázi složitých rytmických celků. Tanečník
má na nohou uvázané "ghungaru", rolničky a rytmické ozvuky úderů nohou jsou obdivuhodně
synchronizované s gestickými pozicemi horní části těla. Velký důraz je také kladen
na piruety a skoky prováděné v rytmu. Učitel vede žáka až k virtuozitě ve všech
skladebných částech tance.
Obsah
Vedle elementů čisté techniky zůstává kathak i nadále převyprávěním mýtů a legend
starověké Indie. Pozice těla a gesta představují hinduistická božstva a legendární
postavy. Tanec ve své vyprávěcí části interpretuje lidské emoce a může se stát
originálním podkladem pro divadelně poetický výraz.
Tanec Kathak má své kořeny až ve staré severní Indii a pochází od nomádských
bardů známých jako Kathakas, nebo-li vyprávěči pohádek. Tito bardové předváděli
svá představení na náměstích vesnic a dvorech chrámů a byla převážně zaměřena na
vyprávění mytologických a mravních příběhů. Přikrášlovali je gesty rukou a výrazem
obličeje. Bylo to typické divadlo, které používalo instrumentálnía vokální hudbu spolu
se stylizovanými gesty, aby oživilo vyprávěné příběhy. S příchodem kultury Mughal
se Kathak stal sofistikovaným druhem umění a byl chráněn milovníky umění. Tanečníci
Kathaku pracovali na kultivaci jeho výrazových a rytmických aspektů, poskytovali
potěšení publiku svým mistrostvím v rytmu a mimické stylizaci.
Dnešní technika Kathaku je charakterizovaná rychlou rytmickou prací nohou (laikari),
uspořádanou do série cyklů. Práce nohou je spojena s doprovodnými nástroji jako
jsou tabla a "packawaj", tanečník a tablista často vychutnávají mistrovské
předvedení rytmického kouzla. Taneční pohyb zahrnuje množství otoček (tor)
provedených v bleskové rychlosti a ukončených stabilní pózou. Vypravěčská část
je založena na příbězích Rádhy a Krišny (Šivy a Párvatí) a ostatních mytologických
postav (bandhana - Gurubandhana, Ganéšabandhana, Sarasvatíbandhana atd.). Obsahuje
jemná gesta a výrazy obličeje. Lucknow, Baranas a Jaipur jsou tři školy, nebo-li
gharanas, kde bylo toto umění učeno a kde výrazové (vysvětlující) a rytmické části
byly dovedeny téměř k dokonalosti.